Vážení a milí čtenáři,

i přesto, že jsem se již před koncem roku nechtěl vracet k publikování dalších článků, přeci jen mě mé myšlenkové pochody dohnaly až sem. Musím se omluvit čtenářům a esportovým fanouškům hned za několik věcí, minulých a bohužel i budoucích.

Omluva první

Hned první věcí, za kterou je třeba se omluvit věrným čtenářům je místy jízlivý a sprostý jazyk. Chápu, že některé z Vás to urazí a valná většina článků není psána takto a prakticky v nich o vulgarity nezavadíte.

Například hned v posledním článku jsem se nechal unést na vlně českého rapu, užívajíc si (místy vulgární a urážlivé) paralely s českým esportem. Přesto, že mne samotného psaní bavilo, uvědomuji si, že pro některé to mohlo snížit váhu tohoto webu.

Nebojte, zůstáváme seriózní, i když místy, vzhledem k našim zkušenostem, cyničtí a vulgární. Jedna věc je způsob projevu, druhá je způsob práce s informacemi a jejich ověřování.

Nadnesené a poněkud vulgární články jsou dle nás potřeba. Nejde jen o zvýšení sledovanosti, které se s tímto skutečně pojí. K tomuto způsobu projevu mne dotlačil fakt, že většina kritizovaných nejen, že s kritikou neumí správně pracovat, ale naopak volí úcty nehodné metody: ignorace, zatajování důležitých skutečností, či dokonce trollení nebo manipulace s obrazem v sociálních médiích za účelem skrytí kritiky. Ano, i tohoto jsem se dočkal ze strany lidí pracujících například pro PlayZone. Ano, až takto neprofesionální redaktoři PZ umí být. Zaregistroval jsem po posledních cynických debatách nějaká nová jména, třeba nastane pozitivní změna. 🙂

Vnímám, že tato esportová dramata jsou mladými vyhledávaný obsah a tak se snažím přiblížit jinak vážnou problematiku i mladším, myslím, že je to potřeba, že je to fajn a že to nikdo zatím nedělá. Suchý, slušný, až právnický jazyk tomu ale nepomáhá.

Chápu ale, že zvolený slovník někdy nemusí odpovídat představám o slušném jedinci. Mrzí mne to a omlouvám se. Je to ale třeba. Premiérem je STBák, amorální zrůdy vylejzaj z kanálů a tvrdí, že za rádoby komunismu bylo vše lepší. Nelze jen čekat, nechat se zastřelit kulometem a tvrdit, že oštěp je ta nejlepší zbraň. Peprná kritika nutí lidi myslet.

Rád bych k tomu ještě dodal, že mnohem více cením lidské vlastnosti jako je loajalita, respekt a úcta k druhému. Zaměření se na pouhá sprostá slova a jejich potírání morálce vlastně vůbec nepomáhá. Lidé si najdou cestu, jak být sprostí i bez použití specifického druhu slov, když chtějí. S tím je třeba pracovat mnohem víc zeširoka.

Omluva druhá

Tato omluva je za věci budoucí, které nastanou. Opět se týká čtenářů, především těch pravidelných. V příštím roce nás čeká publikování několika povídek.

Ano, už nepůjde ani o komentáře k současnému esportovému dění, ani vtipné paralely se světem Huga Toxe. Přesto se však povídky budou esportu velmi blízce dotýkat a především, budou se zakládat na skutečných událostech.

Jde o povídky, které nejsou pro slabší povahy. Ne kvůli obsahu sprostých slov, o ty tady vůbec nejde. Jde o to, co se děje uvnitř. Lidé se slabším žaludkem a bujnou fantasií by měli zvážit, zda -li je budou chtít číst. A pozor, i silnější povahy mohou některá témata zaskočit. Tím neříkám, že nebude určitě dost trollů, případně magorů, kterým se povídky budou líbit. Ale právě fakt, že se ony povídky zakládají na tom, co se doopravdy stalo, tomu dodává děsivý punc.

Omlouvám se tedy všem, které mé příští články zaskočí nepřipravené. Je potřeba se podívat za oponu, na to, co se děje v divadelních kabinkách.