Vážení a milí čtenáři,

opět nastal čas publikovat nějaké ty novinky ze světa esportu. Sezóna soutěžení vyvrcholila před necelým týdnem hlavní českou událostí a to MČR – tedy mistrovství ČR v počítačových hrách.

Protože nyní nastává relativně klidné období, kdy se kluby chystají na novou sezónu, může se zdát, že není a nebude o čem psát. Opak je ale pravdou. Momentálně máme v šetření jeden velmi závažný podnět, ale je velmi těžké o tom psát. Co mohu slíbit je to, že se k tématu jednou propracujeme, ale nikdo z nás tady momentálně neví jestli to bude týden, měsíc nebo rok. A upřímně, spíše to budou ty měsíce.

Pojďme se tedy aspoň poohlédnout za minulou sezónou a zhodnotit dvě velké akce, které se za poslední měsíc udály. Podíváme se také na některé další zajímavosti, které esport v poslední době provázely.

MČR

Esportové vody poněkud rozvířilo vyjádření týmu „Lan Party Hotel“, kteří naprosto narovinu sdělili, že Lanka v garáži je lepší než MČR. Tým toto sdělení velmi dobře podložil, což hodnotím vzhledem k charakteru esportu. Profesionální novinářská práce to samozřejmě není, ale o to tady vůbec nejde.

Povšimněte si jedné věci, kritika tohoto článku směřuje k organizaci a poměrně nepříznivě hovoří o samotné admince turnaje. Protože já osobně mám určité zkušenosti, tak trochu očekávám, že pokud vůbec bude nějaká reakce Playzone k tomuto (oficiální), bude poukazovat na selhání lidského faktoru právě oné adminky.

Tomu se prosím v PlayZone vyvarujte! Takové tvrzení totiž jest pouze polopravdou, ne -li přímo lží. Pokud je tvrzení v článku pravdivé (nemáme žádný důkaz o opaku), adminka zcela jistě selhala a to v prohráčském přístupu a způsobu, jakým problémy řešila. Měli bychom si ale také říct, co k takovému lidskému selhání vede.

Pokud nemáte jasné instrukce od vedení, pokud nemáte k dispozici dostatečnou kapacitu (např. další pomocníci s organizací, sub-admin, nazvěte to jak chcete), chybí vám technika, informace, celé prostředí působí neprofesionálně, nejste ani pořádně zaplaceni… To vše jednoznačně vede k lidské frustraci. A právě ta lidská frustrace pak vyvěrá v popisovaném nepříjemném chování adminky. Aspoň dle mého názoru.

Nepochybným faktem jest, že PlayZone využívá služby dobrovolníků k organizaci MČR a dalších akcí, které neplatí, či jen marginálně. Osobně 2 takové osoby znám. Ano, jsou to kluci, kteří nemají moc zkušeností a tak rádi zdarma se něčemu přiučí, ale také pomohou. Hodnotou je pro ně vstup na danou akci zdarma. Možná nějaké to tričko k tomu. Netvrdím, že je toto špatně. Tvrdím ale, že tento motivační faktor funguje jen po omezeně krátkou dobu. Tvrdím, že hlavní admin jakéhokoliv turnaje má být řádně zaplacen [pro představu minimum je dle mého názoru na den 2000,- CZK, občerstvení, kvalitní ubytování (ne v tělocvičně, 3* penzion v ČR by mohl být OK) a proplacená doprava (aspoň vlak) má být k tomu samozřejmostí].

Stejně tak by mělo být samozřejmostí, že je organizátor rád za týmy, které tam jezdí, za jejich feedback a dle něho zlepšovat své služby. O tom totiž business je, či by měl být. Pokud tedy v Playzone toto někdo čte, berte to jako úroveň, kde bych chtěl MČR vidět. Jako analýzu, kterou jsem pro vás zdarma udělal.

Ať už jde o turnaj v hlavní hře nebo jde o méně populární hru, vždy to má mít určitou úroveň. Vím, že toto v PZ slyšet moc nechcete, ale samozřejmostí by mělo být:

  • Kvalitní ubytování pro hráče, max 2. hráči/pokoj, samostatné sociální zařízení
  • Strava, catering po celou dobu trvání turnaje
  • Bezpečnost prostoru a vybavení hráčů
  • Dodržení slíbených parametrů
  • Transparentnost turnaje, interní informační systémy
    • Toto je velmi důležité, na webu MČR by v roce 2019 měly být dohledatelné výsledky všech zápasů, živé streamy, tabulky, turnajoví pavouci.
    • Považuji za tristní, že výsledky nelze získat v přehledné podobě, v dnešní době je normální, že jsou taková data dostupná pro strojové zpracování.

Kdysi jsem před rokem slíbil i k vyjádření ke schůzce, kterou inicioval p. Pleskot, když tyto stránky viděl. No, na vyjádření jsem byl relativně strohý.

I v kontextu bodů výše zkuste prosím konečně pochopit, že tehdy ani dnes nemá smysl mi vysvětlovat proč tyto věci nefungují, proč s tím nejde nic dělat, proč to tak je. Mne vždy zajímalo a bude zajímat, co se udělá pro napravení těchto problémů. To je důvod, proč jsem na té schůzce málem usnul.

Reputace spolku eSuba

Zaregistroval jsem i, že eSuba pořádala přednášky na MČR. Snad to říkám přesně, je to informace z dalšího zdroje. Obsahem bylo či měly být informace o tom, jak správně provozovat esportový klub. Ono to technicky vzato navazuje na snahu AGK (Asociace gamingových klubů, jak jsme dokázali v minulých článcích, je toto uskupení defacto ovládáno především spolkem eSuba) a přednášky, které ve spolupráci s některými advokátními kancelářemi AGK pořádala.

Osobně toto vnímám jako snahu spolku eSuba napravit vlastní poškozenou reputaci a tuto snahu velmi vítám. Dříve jsme neměli možnost vidět či si poslechnout tolik informací, lidově řečeno „ze zákulisí“. Na druhou stranu je potřeba se opět podívat trochu hlouběji. Spolek eSuba nikdy veřejně nepřipustil, že se dopustil hrubých přešlapů. Nikdy se také veřejnosti neomluvil za tyto obtíže a poškození dobrého jména esportu v ČR. Namísto toho raději v zákulisí říkal, že je lepší o problémech pomlčet, že je správné je neřešit.

Je 17. listopad

Nemohu v tomto nevidět jistou politickou paralelu. V ČR existuje jedna politická strana, která se taky nikdy pořádně neomluvila za zločiny minulosti. Ano, správně, jde o KSČM. Ne, eSuba opravdu nepopravila Miladu Horákovou, nechci tímto snižovat velikost neštěstí, které pokus o implementaci komunismu způsobil. Stejně tak ani nechci říct, že jednání spolku eSuba je shodné a stejně špatné jako jednání tehdejší KSČ. Poukazuji ale na to, že tu vidím jistou podobnost ve způsobu uvažování, jednání i chování vůči veřejnosti. Většina z vás čtenářů, věřím, pochopí, ti ostatní mne, jako vždy, odsoudí.

Možná se divíte, proč tu vůbec tyto dva úplně odlišné světy dávám do souvislosti. Nicméně, dnes je 17. listopad. Je to přesně 30 let, kdy jsme my nebo naši předci zvonili klíči. Protože jsme tehdy chtěli svobodu. Svobodu cestovat, ekonomické svobody a především, svobodu slova.

Neochota připustit si své vlastní chyby, tutlání problémů a průšvihů a nejen to nás dnes vrací myšlenkově zpět. Neochota napravit křivdy minulosti je to samé. U některých jedinců jsem dokonce pozoroval principy Orwellovského doublethinku: Nevadí, že Zeman jezdí do Číny, Merkelová tam jezdí taky.

Jenomže autor tohoto výroku, který je stále mým dobrým kamarádem se kterým rád zajdu do hospody, naprosto opomněl, že Merkelová nikdy neprohlásila, že se tam jezdí učit stabilizovat společnost.

Autor výše psaného výroku kurzívou dokonce prohlásil, že volil Zemana, protože chtěl silného prezidenta, kterého nebudou ovlivňovat různé mocenské skupiny. Zamazat takto v hlavě fakt, že na Hradě je vetchý stařec postižený alkokalypsou, chodící se rekreovat a odpočívat do nemocnice, na to už potřebujete opravdu slušnou míru Doublethinku.

Vzpomínám si, jak tady vyšel můj první článek. Pro většinu lidí šlo o banální věc, drobný spor o to, kdo je ve skutečnosti „nejstarší“ český esportový celek. Omluva nenastala, konglomerát Playzone připustil ústy pana Pacovského (při osobní schůzce vloni), že technicky mám samozřejmě pravdu. Na tomto drobném příběhu můžete po více než roce pozorovat, že se změnila rétorika, ale lidi za ní bohužel nikoliv. Stále jsme tam, kde jsme byli a stále nemám pocit, že bych doménu saveesport.cz (potažmo .sk) měl pustit z hlavy.

Tady je potřeba pochopit, že eSuba, Playzone jsou spojené nádoby, které tady kontrolují esportový trh, známí, defacto kamarádi. Jsou to zakládající uskupení České asociace esportu. Možná po těchto řádcích chápete mou obavu o budoucnost esportu v ČR. Jsem totiž člověk, co tyhle věci vidí a píše srdcem. Rozumem je ověřuje. Ne, nemám tu ambici tady toto uskupení nahradit. Ale posílám jasný vzkaz, že si nemůžete dělat co chcete bez odezvy.

No, už jsem tu k 17. listopadu zvracel dost, pojďme zase o krok dál.

Y-Games a.k.a MSR

Uskutečnily se také Y-Games, Mistrovství Slovenska. Měl jsem opět možnost získat osobní zkušenosti některých hráčů, pocity byly, bohužel, vesměs smíšené. Mistrovství se ani letos neobešlo bez prodlev. Jeden z komentářů Dota 2 hráče si přečtěte níže v boxíku:

Aspoň se letos nehrálo Overthrow o postup…

Osobně se domnívám, že MSR potřebuje inovace a především partnera, který aspoň na finální akci zajistí dostatečný HW pro všechny nebo aspoň většinu hráčů. Vím. Je to klasická lanka, ty se prostě tak dělaly, že si každý přiveze svůj stroj. Myslím ale taky, že toto je dnes spíše věc nostalgie a je potřeba ji postupně upozadit. Tento formát dle mého názoru není pro hlavní esportovou událost roku dané země vhodný.

Dostaly se ke mne i stížnosti na nedostatek spánku, který nebyl způsoben chybami hráčů v životosprávě, ale právě průtahy v turnajích, což defacto dalo jednomu vítěznému celku výhodu, kterou by logicky mít neměl. Na druhou stranu, i v hokeji hráči nastupují kolikrát už vyčerpaní z předchozích zápasů a dnů. Fakt je ale ten, že se nikdy nemění časy začátků utkání (ne na akcích srovnatelného formátu) a tak hráči ví, s čím mají počítat.

Osobně jsem MSR navštívil minulou sezónu, z akce jsem měl celkem fajn dojem. Přednášky byly poslouchatelné, neusnul jsem (a to je co říct, na osobní schůzce se mě totiž pan Pleskot – jednatel PlayZone pokusil uspat již dávno vyvrácenými argumenty a málem se mu to povedlo), hráči zázemí měli – to bylo hlídáno, aby se tam nemotali návštěvníci.

Všimli jste si té informace v článku Lan Party Hotel o MČR že při turnaji nějaké dítě vytrhlo kabel hráči z počítače, prostor nebyl ohraničen, nikdo ho defacto nehlídal? Tak to jsem třeba na MSR neviděl. Tam toto bylo velmi dobře ohlídané. Stejně tak jsem otestoval i bezpečnost MSR, co se týče vlastního přineseného hardware. Dovnitř jsem v klidu prošel se svým notebookem, který jsem ale nenechal označit (jo, lidově řečeno jsem se na pravidla vybodl, ovšem s relativně dobrým úmyslem ověřit realitu). Když jsem pak odcházel, musel jsem doložit, že jde opravdu o mé zařízení a nechat ho dodatečně oštítkovat. I přes tuto nevkusnost z mé strany, ochranka jednala velmi profesionálně a slušně. Pro mě je to důkazem, že se hráči nemusí o svůj přivezený HW bát.

Aneb, každá akce má své pro a proti. Organizace sice úplně neselhává, ale to, co si občas dovolí Playzone je prostě moc. Aspoň jsem to nenapsal jednou já, ale řekl tu pravdu taky někdo jinej! Máte ode mě obrovský palec nahoru Lan Party Hotel. Za odvahu a upřímnost. Já to taky nemůžu táhnout pořád sám.

Trocha mé cynické upřímnosti

Řekněme si to narovinu. Pomáhám i Necroraisers, nejstaršímu esportovému celku. Není to žádné tajemství, lze to zjistit z veřejně dostupných informací. Zajišťuju hosting, servery a další technické věci. NRka už ale nejednou zažily krušné chvíle kvůli tomu, co jsem já psal. Přitom naprostou většinu obsahu jsem zde vytvořil já, nezávisle na NR. Většina nepřímého tlaku naštěstí směřovala na management, ne na hráče samotné. Výhrůžky blokací vstupu na různé akce se k nám ale taky dostávaly. Nikdy však nedošly naplnění, protože obě strany ví, že takové výhrůžky nemají a ani nemohou mít žádný právní základ. Lze to ale zkoušet i jinak, třeba organizací dobře placeného turnaje jen na pozvánky, bez kvalifikace, že? Co je ovšem na tomto pravdy, ani já sám nevím. Věc je v šetření, jak se říká v jednom žargonu.

Nehledě na to, zda -li se třeba něco takového opravdu v budoucnu stane, pojďme si říct následující. Vytvářet tady systém, který umožní vyřadit ze hry nepohodlného soupeře není v pořádku. Události na úrovni Mistrovství republiky musí mít jasnou strukturu (skupiny, pavouka), kvalifikaci a obecně dobře nastavené, transparentní postupy.

Pokud si někdo udělá svůj soukromý turnaj a někoho tam nepozve, je to jeho věc a má na to plné právo. Pokud však na něj nepozve současného mistra republiky, tak to také svědčí o určité morálce a pak si myslím, že mohu i tady hrdě prohlásit, strčte si ty prachy do prdele.

No, co bych vám na tyhle metody řekl. Lidi nejsou tak blbí, jak si myslíte.

Konec Extatus

NR nikdy nebyly o zisku a výdělcích. Své o tom ví Extatus, který letos skončil, ovšem se ctí a velkou parádou. Jeden z našich zdrojů nám prozradil, že je to celé vcelku jednoduché. Prostě vyschly finanční zdroje a už to není z čeho táhnout.

Ono totiž provozovat esportový klub je prostě jen o nekonečných výdajích a minimu příjmů. Obzvláště těžké je najít ty správné partnery, kór pokud přijdete na obsazený trh. Ale dá se.

Příjmy máte de facto ze 2 zdrojů. Partneři, kterým děláte reklamu a výhry v turnajích. Výhry povětšinou připadají hráčům, aby z toho aspoň něco měli a tak se musíte spolehnout na partnery. Ty buď najdete nebo ne.

Pokud se váš dlouholetý partner rozhodne finance přesměrovat jinam a je to váš hlavní partner, váš klub je v pr…

Aspoň taková se zdá být velmi zjednodušená verze příběhu o konci tohoto úspěšného českého celku. Osobně myslím, že za tím bude i samotné vyčerpání lidmi stojícími za Extatusem. V životě prostě přicházejí chvíle, kdy musíte změnit náplň a směr života. Aspoň trochu. Kdy vás současný způsob prostě vyčerpá. Nehledě na to, co to je. Nejhorší je to u uměleckých profesí, tam jsou časté sebevraždy (nejen) před třicítkou.

Držme tedy lidem z Extatus palce, aby ten správný směr našli. 🙂

Protože nyní nedokážu říct, jestli se k věrným čtenářům stihnu vrátit ještě do konce tohoto roku, dovolte mi aspoň takto s předstihem popřát takto všem hezké svátky. Věřím a doufám, že se toho ještě hodně změní, nejen v esportu.

#MilionChvilekProEsport
#NoMoreKočner